První ročník medicíny. Jen velmi těžko se mi hledají slova, kterými bych jej nějak souhrnně popsal, pocity, které jej nejvíce vystihují nebo zážitky, které jej nejlépe ilustrují. Novopečený medik během něj vlastně poprvé nakoukne pod pokličku náročné lékařské vědy, a to prostřednictvím několika předmětů – nejvýraznějšími z nich jsou biologie, biofyzika, (někde i) chemie, tedy vědy, které studenti znají již ze středních škol; nad nimi všemi pomyslně stojí notoricky známá anatomie. V letním semestru se přidá histologie, jež může být nazvána „mikroskopickou anatomií“.
Můj osobní pocit ze všech těchto disciplín po jejich, bohudík, úspěšném absolvování, je těžko vyjádřitelný. Každá z nich má jistě něco do sebe. V každé z nich si přičichnete tu a tam již i k aplikacím z kliniky, po kterých každý prvák prahne jako poutník po vodě uprostřed pouště; kromě nich se ale samozřejmě většinu času budete brodit v záplavě teorie. Tento základ je však asi nutný a věřím, že pro další studium ve většině případů přínosný.
Biologie
Biologie je předmětem velmi zajímavým, který pod vcelku nevinným názvem skrývá spíše, řekněme, genetiku a buněčnou biologii. Kdo tato témata nepodcenil na střední, v lékařské biologii se však jistě neztratí. Začnou vám dávat smysl některé buněčné procesy, i když, do žádných podrobností se většinou nezabíhá – ve spoustě témat bude skutečně stačit jen oprášit znalosti získané již na střední škole. Také praktická cvičení mi v mnohém připomínala semináře, které jsme absolvovali při výuce stejnojmenného předmětu během posledních ročníků gymnázia. Biologie tedy netřeba se bát.
Biofyzika
Biofyzika jistě zaujme techničtěji orientované povahy. Ani zde se však (většinou) nezabíhá do přílišných podrobností. Když nic jiného, principy vyšetřovacích metod, jako je ultrazvuk, rentgen, magnetická rezonance nebo třeba obyčejné měření krevního tlaku, budou jistě zajímat většinu lidí. I když, naučit se je, to je samozřejmě někdy složitější záležitost…
Obtížně se však výuka biofyziky hodnotí v obecné rovině. Zatímco na brněnské lékařské fakultě se vyučuje jako předmět jednosemestrální, v Olomouci jsou mu vyhrazeny hned oba semestry 1. ročníku. Ač by se to mohlo zdát být naopak, v Brně je zkouška z biofyziky známa jako jedna z obávanějších; naopak na olomoucké fakultě má pověst o něco lepší. Zde to ale máte vyvážené předmětem Lékařská chemie, který na MU v prváku naopak vůbec nenajdete.
To nejlepší na konec. Anatomie
Zcela samostatnou kapitolou, o jejíž věhlas se postaral již slavný filmový cyklus „Básníků“, a který vám takto během roku propůjčí prakticky neotřesitelnou omluvu z jakékoli aktivity od domácích prací po rodinný oběd, je obávaná anatomie. Je obávaná právem? Nyní, zkoušku z anatomie chovajíc stále v nedávné paměti, jistě souhlasím. Prvák se dá skutečně, z mého pohledu, zjednodušeně popsat jako: anatomie – a ten zbytek. Objem učiva je diametrálně odlišný od toho, na co je každý zvyklý ze střední nebo od toho, co je zvykem u jiných předmětů prváku (a nejen něj). Navíc je k jeho úspěšnému zvládnutí prakticky nutné se „přiučit“ i nový jazyk – latinu, která je zároveň i samostatně vyučovaným předmětem.
Zpočátku se zdá naučení anatomie jako věc fyzicky neproveditelná. Přiznám se, že já tento pocit měl od začátku zimního semestru do chvíle, kdy jsem nevěřícně vzal svůj index z ruky zkoušejícího. Věřte ale tomu, že zvláště prostředí ostatních „spolubojovníků“, kde skutečně málokdo z mediků anatomii podceňuje, vás spolu s průběžnými testy nebo zkoušeními donutí tomuto předmětu věnovat dostatek času během roku. To poté velmi dobře zúročíte na konci letního semestru, před samotnou zkouškou. Před necelým rokem zdánlivě nezvládnutelný objem učiva se smrskne na sice stále celkem slušný kopec materiálů a skript; když si ale na vše necháte dostatek času, zvládnete i to.
Co si z prváku odnesu?
Dost o anatomii. Měli jsme tu biologii, biofyziku a anatomii. Jaký obecný pocit z toho všeho mít a co ty nekonečné hodiny učení studentovi dají? Pro mě je to těžká otázka. Během roku se toho naučíte opravdu hodně, ale souvislosti mezi jednotlivými předměty prváku, aspoň dle mého, trošku chybí. Buňka v biologii, lékařské přístroje v biofyzice, každičký kout těla v anatomii, případně složité reakce v biochemii – každá věda pojednává o něčem docela jiném. O tom, že znalosti z praxe chybí (kromě základního kurzu první pomoci) prakticky zcela, nemluvě.
Když se na to však podívám z jiného hlediska, je to vcelku logické. Těžko si lze představit, že by člověk získal nějaký všeobecný a smysl dávající souhrnný přehled (byť jen základní) v něčem tak komplexním a složitém, jako je medicína, již po jediném roce. Je tedy asi třeba si tímto vším projít, naučit se sem tam něco jen nazpaměť, jelikož zatím to smysl nedává a vlastně ani dávat nemůže. Ale až to všechno člověk úspěšně absolvuje a dostane se dál, tak (snad) přijdou ony příjemné chvíle, kdy se v hlavě „rozsvítí žárovička“ a dříve zcela nejasná témata najednou začnou dávat logiku. A také se začnou propojovat s praxí.
I když asi, stejně jako jiní, budete během studia 1. ročníku občas tápat v návalu teorie, není prvák jen rokem, který se musí prostě jen „přestát“. Hřát vás bude příjemný pocit, že jste se stali mediky, budete hrdí na to, co se učíte, protože víte, že jednou to pro vás a hlavně pro druhé bude důležité. V předmětech si ten svůj oblíbený najde jistě každý – a právě to vás bude pohánět dál, i v těch ostatních předmětech, které vás budou bavit méně. Motivací do studia budou samozřejmě i starší spolužáci nebo mladí lékaři, kteří vás budou učit při cvičeních. U nich uvidíte, že to všechno skutečně někam vede, že to všechno má nějaký smysl. Oni si tím taky prošli, vy si tím projdete také – a zanedlouho budete místo s učebnicí anatomie po knihovně pobíhat stejně jako oni po nemocnici s fonendoskopem na krku.
Každý, kdo jde do prváku, bude jistě potřebovat pěknou dávku nervů a sem tam i špetku štěstí. Vy všichni, kteří do tohoto ročníku nyní směřujete, jste už ale v neméně těžké zkoušce, přijímačkách, dokázali, že na to máte a že se jen tak něčeho nezaleknete. Tak teď už jen vydržet i nadále, přes těžké chvíle, které zažije každý, se přenést, a bojovat dál. Velkou oporu budou skýtat i vaši spolužáci. V příjemném kolektivu mediků si nikdy nebudete připadat sami – když něco nepůjde vám, stejně na tom budou většinou i ostatní. A vědomí, že v tom nejsem sám, je vždy posilující.
Autor je studentem LF UP v Olomouci. Článek je koncipován jako zamyšlení o 1. ročníku všeobecného lékařství na LF MU a LF UP. Rozdíly v základních předmětech prvního ročníku jsou na obou školách jen drobné – prvním z nich je již zmíněná délka předmětu biofyzika, druhou je poté lékařská chemie, která je na LF UP v 1. semestru zcela navíc. Na LF MU si na chemii počkáte až do druhého ročníku.
