Jak funguje paměť a učení
Jednou z nejdůležitějších dovedností pro osobní i pracovní život je schopnost efektivního učení. Čelíme obrovskému množství informací, v rychle se měnícím světě je klíčové umět se učit rychle a efektivně. To platí dvojnásob pro medicínu, kde je objem učiva enormní.
Pokud se naučíš efektivně učit předtím, než se ponoříš do chemie, fyziky či biologie, budeš moct tuto dovednost využít v jakémkoli dalším předmětu během studia i ve své budoucí práci nebo osobním životě. Navíc tím ušetříš čas, který můžeš věnovat sobě, přátelům, rodině či koníčkům. K úspěchu není třeba učit se nonstop, obzvlášť když si člověk osvojí techniky o kterých si v dalších článcích v této sérii povíme.
Co je to efektivní učení?
Efektivita znamená dosáhnout výsledků s rozumným časovým vkladem. To, že má někdo vynikající známky, ještě neznamená, že se učí efektivně – může tomu věnovat veškerý čas, ale s nízkou efektivitou. Učení není jen o testech, ale o dlouhodobém uchování znalostí pro praxi. I proto stojí za to pochopit jak funguje proces učení a jak informace, které se naučíme po testu nebo zkoušce, nezapomenout.
Krátkodobá a dlouhodobá paměť
Možná jste už slyšeli že existuje krátkodobá a dlouhodobá paměť. Dnes neurovědy a psychologie rozdělují paměť spíše na pracovní (working memory) a dlouhodobou (long-term memory).
To co se dřív označovalo jako krátkodobá paměť totiž nemá informace jen uchovat, ale taky s nimi v krátkém časovém intervalu (obvykle jen na pár sekund až minut) pracovat a manipulovat. Představuje jakýsi mentální „poznámkový blok“, kde držíme informace, které potřebujeme okamžitě použít. Můžeš si představit třeba zapamatování telefonního čísla nebo počítání jednoduché matematické úlohy v hlavě. Pracovní paměť má omezenou kapacitu, do které se vejde jen několik položek najednou (obvykle 4–7). Pro učení je pracovní paměť nepostradatelná. Pomáhá nám zpracovávat nové informace a spojovat je s těmi, které už známe.
Klíčová je ale samozřejmě dlouhodobá paměť- neučíme se jen na danou zkoušku nebo test. Informace si chceme uchovat co nejdéle, abychom je mohli aktivně používat i později při studiu nebo v praxi. Za toto je zodpovědná dlouhodobá paměť.
Jak dostat naučenou informaci z pracovní paměti do dlouhodobé?
S tím nám pomůže neurobiologie. Informace je vždy uložená v nějakém nervovém obvodu, tedy propojení neuronů. Náš mozek je složen z nervových buněk, neuronů, se kterými se narodíme, nové ji během našeho života nevznikají. Jak je tedy možné že se toho můžeme tolik naučit a přijmout během života takové množství informací když na to máme stejný počet buněk, jako jsme měli při narození? Vděčíme za to tzv. synapsím, tedy propojení mezi jednotlivými neurony. Ty totiž mohou vznikat prakticky bez omezení a každá nová informace, kterou se naučíme, vede k vytvoření nové synapse. Co se dál s touto synapsí bude dít záleží na tom, jak informaci používáme. Pokud ji opakujeme a používáme často, nervový obvod se bude opakovaně aktivovat, synapse se bude posilovat a pravděpodobně v mozku zůstane dlouho nebo i navždy. Proto nezapomeneme své jméno, adresu či cestu domů, tedy informace které používáme každý den. Naopak třeba SPZ kterou postřehneme na autě na ulici, nebo datum, které si jednou přečteme v učebnici dějepisu, budeme mít tendenci zapomenout. Čím to? Synapsi si můžeš představit jako cestu v trávě, čím víc se používá, tím lépe je prošlapaná a 2 místa (neurony) lépe propojeny. Naopak když touto cestou nebudeme chodit, bude postupně zarůstat až zmizí. Z toho tedy vyplývá pro nás důležitá věc – opakování je klíčové pro uložení informací do dlouhodobé paměti.
Pokud budeš u Bmedic hledat kurz, který ti pomůže si co nejlépe zapamatovat a uložit všechny informace, vyzkoušej pomaturitní online kurz.
Organizace informací pomáhá
Pokud jsou nové informace dobře propojeny s těmi, které již známe, je pro mozek snazší je zpracovat a uložit. Představte si třeba puzzle. Když o daném tématu nic nevíš, je to jako bys z krabice bral dílek po dílku a snažil se z nich vytvořit výsledný obraz. Když ale už máš o tématu povědomí, síť do které můžeš nové informace vkládat, je to jako když se podíváš prvně na krabici, kde vidíš, jak by měl výsledek vypadat. Najdeš si prvně rohové a okrajové díly, víš např. že hledáš modré díly na nebe atd. Pak je mnohem snazší si do výsledného obrazu každý nový dílek zasadit, stejně je to s informacemi.
Nestačí si pamatovat, lepší je aplikovat
Další způsob jak se může informace dostat do dlouhodobé paměti je používání. Informaci si nemusíme jen pamatovat, je možné ji také nějakým způsobem aplikovat. Toto je jednoduché např. v matematice, fyzice či některých částech chemie, kde můžeme naučený vzorec rovnou používat na příkladech. Protože je pro nás vzorec relevantní a chápeme jeho praktické použití, zapamatujeme si ho lépe než kdybychom ho pouze opakovali. Neznamená to ale, že můžeš používání využít jen tam, kde se dají počítat příklady. I zdánlivě faktické informace můžeš využívat, např. řešením otázek které po vás vyžadují pochopení souvislostí. Relevance informace hraje klíčovou roli při ukládání do dlouhodobé paměti, protože náš mozek lépe zpracovává a uchovává informace, které považuje za důležité nebo smysluplné. Když vnímáme určitou informaci jako relevantní, dochází k jejímu hlubšímu zpracování v mozku – více o ní přemýšlíme a propojujeme ji s dalšími znalostmi. To posiluje jejich zakotvení v dlouhodobé paměti.
Nezapomínejte na emoce
Kromě organizace, opakování a používání hraje důležitou roli také významnost informace. Informace, které pro nás mají nějaký osobní význam nebo jsou emocionálně nabité, mají větší šanci se do dlouhodobé paměti dostat. To je dáno evolučním vývojem, kdy pro naše předky bylo důležité si zapamatovat takové informace, které mohly vést k přežití a vyvolávaly tak pozitivní emoce, nebo naopak představovaly nebezpečí a negativní emoce – např. tedy které bobule jsou jedlé a které naopak jedovaté, kde se vyskytují nebezpečná zvířata, kde je možné lovit apod. Šťastné momenty, úspěchy, nebo naopak nepříjemné situace ti v paměti zůstávají mnohem lépe vryté než ty ostatní. Proto je užitečné se snažit co nejvíce si informace propojovat s reálným životem, vizualizovat a nebrat je pouze jako odstavce textu v učebnici.
Teď už trochu chápeš, jak paměť a proces učení obecně fungují a co je důležité pro uložení informací do dlouhodobé paměti. S tímto základem se v příštím článku podíváme na to, jak informace o kterých jsme si dnes řekli můžeme prakticky využít pro učení se a řekneme si něco konkrétních technikách které z toho vyplývají.
