Období podávání přihlášek se blíží a ty možná stojíš před velkým rozhodnutím, jestli raději studovat všeobecné nebo zubní lékařství. Uklidňující informací je, že na všech univerzitách je přijímací zkouška na tyto obory shodná, stačí jen podat přihlášky na oba. Tento článek ti umožní udělat si o nich trochu lepší představu a dočíst se o srovnání těchto dvou oborů z pohledu studentky zubního lékařství LF MUNI.
Kdybychom se v tomto rozhodování snažili hledat nějaký systém, řekla bych, že je dobré se pěkně popořadě podívat na dva základní úhly pohledu. První – zaměřit se na průběh studia jako takového – bude mě to bavit studovat? Co od studia očekávám?A druhý – vnímání daného povolání a nějaká vize do vzdálenější budoucnosti.
Průběh studia
První argument, který tě určitě napadne, protože přímo bije do očí, se týká délky studia. Ano, zubní lékařství (ZL) se studuje pět let, zatímco všeobecné (VL) šest. Oba obory se studují prezenční formou a já bych řekla, že největší rozdíl je ve třetím ročníku, kdy u VL jde stále o studium teoretické a preklinické, zatímco u nás v ZL už začíná takzvaná bloková výuka (na klinických pracovištích) a teoretické předměty se vyučují jinak, byť zkouška se z nich skládá stejná. Dalo by se tedy říct, že jako studenti ZL to máme celé maličko urychlené, ale není pravda, že bychom něco zásadního úplně vynechali.
Mně osobně se hned od nástupu velmi líbilo, že výuka byla už od prvního týdne prvního ročníku nejen teoretická, ale i praktická, což je příjemná změna oproti studiu na gymnáziu. Hned v prvním semestru jsme měli cvičení z předmětu preklinické zubní lékařství, během kterých jsme se postupně učili manuální zručnosti a modelaci a následně preparování kavit (=vrtání zubů) na simulátorech. Stejně jako naši kolegové z VL jsme chodili na semináře z anatomie a cvika z biofyziky a biologie, ale mít dvakrát týdně ještě tři hodinky vrtání do kusu plastu navíc, byl za mě příjemný způsob, jak vypnout hlavu od učení.
Tím, že jsme už od začátku specializovaný obor, se opravdu dříve dostáváme pod pokličku toho, co nás jednou snad bude živit. Už po pár týdnech jsem mohla svým kamarádům a rodině vychytrale radit ohledně správného čištění zubů a prevence zubního kazu. Na druhou stranu výhoda ve studiu VL je, že člověk má defacto až do šestého ročníku stále možnost rozhodnout se pro specializaci , rozhodnutí měnit a vybírat ze širokého spektra lékařských oborů. Pokud si student ZL ve třeťáku uvědomí, že by ho vlastně více bavila neurologie, musí přejít na studium VL a začít pěkně od začátku…
Na oboru je nás oproti VL opravdu maličko (do prvního ročníku nás přijali 65, na všeobecné lékařství se bere kolem 700), s čímž se trochu pojí i individuálnější přístup. Bylo příjemné, že nás od začátku bylo v jednom kruhu 15 (zatímco na VL 25), a všichni jsme se tak dobře poznali. Ve výuce nedocházelo k tomu, že bychom například přeplnili kapacitu výukové místnosti. Každý z nás měl vždy dostatek prostoru k aktivnímu zapojení se do průběhu výuky.
Oproti všeobecnému lékařství máme více zkoušek – většinou o jednu nebo dvě za zkouškové období. Učíme se to samé, co naši vrstevníci na VL, a k tomu máme ještě naše zubařské předměty. Pozitivum, které na tomto faktu můžeme najít ve prospěch ZL, je určitá pestrost – sice toho máme víc, ale studium je alespoň méně monotónní. Zároveň bych ale řekla, že u těch zkoušek, které máme stejné, se od nás očekává trochu méně a ve výsledku mi přijde, že zkoušková období mi trvají přibližně stejně dlouho jako mým kamarádům na VL. Obecně bych tedy vyhodnotila, že co se týče teoretické náročnosti, je to obdobné.
Budoucnost po studiu
Je dobré opravdu zvážit nějaký výhled do budoucna. Přecejen nástupem na medicínu se člověk celkem dost upíná k tomu, že to pak jednou reálně bude dělat jako své povolání (obecně to tak na jiných vysokoškolských oborech nemusí nutně být).
Stomatologie to má jasné – během celé kariéry zubního lékaře je jeho centrem zájmu dutina ústní a nemoci s ní spojené. Ale samozřejmě i v rámci tohoto oboru existuje řada specializací, ať už je to chirurgie, konzervativní stomatologie, parodontologie, endodoncie, ortodoncie, estetická stomatologie a další…
Určitě bych zmínila, že je to celkem manuálně náročné povolání. Spousta mých známých, kteří se zubařině věnují, mi někdy řekli, že si vlastně připadají jako takoví řemeslníci s vysokou školou. Na poměrně malém prostoru musí člověk pracovat s perfektní přesností s využitím různě ostrých i jinak nebezpečných nástrojů. Pracuje se s tvrdou tkání, která není úplně poddajná a často je při práci nutné chlazení vodou, která pak stříká všude možně… však si vzpomeň, jak ti někdy tvůj zubař opravoval nějakou neplechu v ústech.
Pro mě osobně bylo při rozhodování velkým faktorem to, že stomatologové nemusí pracovat v nemocnicích. V dnešní době zubní lékaři většinou pracují buď na malých, soukromých klinikách, nebo úplně sami na sebe. To je celkem diametrální rozdíl oproti tomu, kdy student všeobecného lékařství po promoci nastupuje do nemocnice na atestace a k soukromé ambulantní praxi se případně může dostat až později ve své kariéře. Zároveň však po dvou letech studia nemohu říct, že by na nemocnicích jako pracovním prostředí nebylo něco lákavého a vzrušujícího! Výhodou je , že i jako student ZL se budu moct rozhodnout pro práci na stomatologické klinice v rámci nemocnice.
V neposlední řadě bychom se mohli bavit o finančním ohodnocení lékařů v nemocnicích a v soukromém sektoru. K tomu bych asi napsala jen to, že podle mě není nutné se vrhat do bezhlavých tvrzení o tom, kdo zaručeně vydělává víc, protože je zde spousta faktorů, které to ovlivňují. Obecně si zkrátka myslím, že pokud dobrý lékař chce, nemá se špatně, ať už je MUDr. nebo MDDr.
Závěrem bych chtěla uvést, že i když jsem se snažila tento článek psát z co největšího nadhledu, rozhodně netvrdím, že by byl stoprocentně objektivní. Vlastně ani nebyl zamýšlen jako zaručený návod k rozhodování. Spíš jsem se snažila předat pár informací, které by mně snad před pár lety, kdy jsem se sama neuměla rozhodnout, pomohly. Určitě doporučuji pobavit se s co nejvíce známými, kteří jeden z oborů studují nebo se jako doktoři živí a zkusit si utvořit vlastní názor. Přeji hodně štěstí v tvé budoucí cestě, ať už bude jakákoliv!
