Stát se lékařem není nic snadného. A co teprve tehdy, když se jako český nebo slovenský medik rozhodnete stát lékařem na druhé straně světa! O zkouškách USMLE, výzkumu na Mayo Clinic i o tom, jak probíhá práce na chirurgii v New Yorku (nejen) v době covidové, jsme vyzpovídali úspěšného mladého lékaře Tomáše Marka.
Mohla bych tě poprosit, aby ses našim čtenářům krátce představil?
Jmenuju se Tomáš Marek a sem původně z Kolína, odkud jsme se později přestěhovali do Prahy. Takže jsem tak napůl z Kolína a napůl z Prahy. A vystudoval jsem druhou lékařskou fakultu. Po dokončení studia jsem pracoval dva roky ve výzkumu na neurochirurgii na Mayo Clinic, nyní jsem první rok rezident na chirurgii v jedné nemocnici v New Yorku a od příštího akademického roku nastupuji jako radiologický rezident na University of Florida.
Kdy tě poprvé napadlo, že by ses mohl stát lékařem? A co tě k tomu vedlo?
Kdy mě poprvé napadlo, že bych se stal lékařem? No nevím, asi když jsem chodil do školky a měl jsem takový ten kufřík s pseudofonendoskopem (smích).
Vždycky jsem se tak nějak přikláněl k něčemu přírodovědnému. Když jsem pak byl ve čtvrťáku na gymplu, řekl jsem si, že zkusím přijímačky na medicínu a na molekulární biologii. A když jsem pak nad tím víc přemýšlel a zvažoval i jiné možnosti, tak jsem se stejně vždy nakonec vrátil k medicíně.
Už jsi zmínil, že jsi vystudoval 2. lékařskou fakultu v Praze. Mě by zajímalo, proč ses rozhodl zrovna pro tuto fakultu?
No, zhruba v době, kdy jsem končil gympl, jsme se s rodiči stěhovali do Prahy, a navíc už jsem v Praze velkou část rodiny měl, takže o jiných než pražských fakultách jsem ani neuvažoval.
A proč druhou lékařskou? V době, kdy jsem se hlásil na medicínu, kolovala taková fáma, že 2. LF je nejlepší. Navíc ji vystudovali můj strejda s tetou. Nicméně já jsem se raději hlásil na všechny tři. Dostal jsem se na 1.LF a na 2.LF. Přijímačky na 3.LF jsem nakonec nedokončil, protože jsem v té době měl už výsledky na tu 1. a 2.LF. Upřímně si ale myslím, že všechny ty tři fakulty jsou úplně rovnocenné a že je úplně jedno, kam půjdete studovat. To stejné platí i o ostatních fakultách v republice.
V jaké fázi studia jsi přišel s nápadem, že by ses vlastně chtěl stát lékařem v Americe?
Úplně přesně si to už nepamatuju. Ale mám jednoho kamaráda, který mi hodně pomohl, když jsem se o to všechno začal zajímat. On v té době dělal výzkum na Mayo Clinic, skládal Stepy (dílčí části zkoušky USMLE, kterou v USA potřebují studenti lékařských oborů pro vstup do absolventských postgraduálních programů klinické medicíny – pozn. autora) a připravoval se na kariéru lékaře.
Ale celkově to byl spíš takový kontinuální proces. Začal jsem se o to víc zajímat a hodně se mi zalíbil americký systém vzdělávání. I po získání titulu ta práce v nemocnici funguje trochu jako škola, kdy máš přesně daný průběh a předem víš, co všechno budeš během prvního roku v klinice dělat. Jaké budou tzv. rotations – že třeba budu měsíc na neurochirurgii, měsíc na gynekologii, tři měsíce na JIPce a tak dále. Jednoduše se mi líbilo, že je to dobře zorganizované.
A taky mi přišlo fajn, že jsou tu dobré podmínky pro práci ve výzkumu. Což mě lákalo, protože je to příjemný zpestření, který se dá při práci dělat. 
Jaké kroky ještě v ČR předcházely tvému přesunu do USA? Co musí takový český medik udělat pro to, aby se stal lékařem v USA?
Proto, aby ses mohla hlásit na rezidenční místo, musíš splnit několik podmínek. Nejdůležitější jsou USMLE zkoušky a doporučující dopisy, bez kterých se hlásit nemůžeš. Další věci, jako jsou výzkum, stáže na amerických klinikách, dobrovolnictví atd. jsou taky důležité, ale přihláška se dá podat i bez toho.
Já jsem to všechno začal řešit někdy ve čtvrťáku, v páťáku. Nejdříve jsem dělal USMLE Step 1, který odpovídá našim preklinickým oborům, takže zhruba znalostem prváku až třeťáku. UMSLE Step 2 se skládá ze dvou částí. Step 2 CK (clinical knowledge), odpovídá zhruba čtvrťáku až šesťáku. Tyhle dvě části (Step 1 a Step 2 CK) můžeš dělat v Evropě.
Dále pak musíš složit druhou část Stepu 2 – Step 2 CS (clinical skills). To je praktická zkouška a můžeš ji dělat jen v USA. Během téhle zkoušky máš za den 12 pacientů – herců. Na každého je 15 minut na anamnézu a vyšetření. Poté máš 10 minut na napsání zprávy a doporučení dalšího směřování léčby. Step 2 CS se hodnotí jen jako pass/fail (prošel/neprošel). Ale Step 1 a 2 CK se hodnotí bodově a tyhle body potom udáváš na přihlášce, kterou rozesíláš do programů/nemocnic.
Další věc jsou doporučující dopisy. Potřeba jsou od amerických lékařů a nejlepší, jak je získat, je jet na nějaké stáže.
Co se týče výzkumu, který už jsem zmiňoval, já ho tady dělal v oboru neurochirurgie. Ale byla to docela náhoda, protože jsem sem přijel se záměrem dělat radiologii. Nicméně k výzkumu je tady poměrně snadné se dostat, protože ti stačí jen lékařský titul a nepotřebuješ žádné další zkoušky.
Ja také důležité říci, že výzkum není potřeba pro všechny obory. Čím atraktivnější obor chce člověk dělat, tím víc je to kompetitivní. Potřebuješ víc bodů a musíš mít v CV nějaké další aktivity – jako třeba výzkum, publikace atd. To je případ hlavně chirurgických oborů, a právě třeba taky radiologie. Oproti tomu třeba interna nebo pediatrie, kde je napříč USA míst velká spousta, teoreticky stačí jen USMLE zkoušky a třeba jedna stáž.
První část USMLE jsi tedy dělal v Evropě. V jaké části studia to bylo?
Step 1 je asi nejlepší dělat po třeťáku. Ale já jsem ho teda dělal až na začátku páťáku, protože jsem předtím jel na Erasmus do Španělska. Měl jsem sice plány, jak se tam budu připravovat na zkoušky, ale… jak moc dobrý je na tohle Erasmus ve Španělsku?!
Zároveň v době, kdy jsem dělal Step 1, jsem si už začal domlouvat výzkumnou stáž.
Další části jsem pak dělal až v USA, během prvního roku výzkumu na Mayo Clinic.
Ještě je důležité zmínit, že přihlášky na rezidenturu se podávají v září/říjnu a výsledky pak zájemci vědí na konci března. Takže jde o to, že se nevyhneš téměř roční pauze mezi školou a nástupem do práce. Důvodem je, že nemůžeš podat přihlášku, aniž bys měl ECFMG certifikaci, kterou udílí agentura dohlížející na zahraniční absolventy medicíny. A aby ti certifikaci vydali, tak musíš mít hotové všechny USMLE Stepy a zároveň dokončené studium medicíny.
Dál jsi tedy působil na Mayo Clinic – to je jméno, které rezonuje i u nás. Mohl bys nám říct, co tam bylo tvojí hlavní náplní práce?
Pracoval jsem v týmu doktora Roberta Spinnera, což je tamní šéf neurochirurgie. Je to jeden z nejhodnějších a nejupřímnějších lidí, co jsem kdy poznal.
Ve své práci se zaměřuje hlavně na periferní nervy, a proto i ten výzkum, co jsme tam dělali, byl zaměřen na různé patologie periferních nervů. Například nádory, perineurální šíření nádorů a různé vzácné choroby, které se jinde na světě moc nezkoumají.
Postupem času jsem začal spolupracovat i s dalšími výzkumnými skupinami. Pracovali jsme třeba na výzkumu patofyziologie rozvoje obezity. Konkrétně jsme zkoumali, jaké jsou změny v prokrvení mozku na základě stavu výživy – při anorexii, normální váze i při obezitě a také podle toho, kolik tito pacienti průměrně snědí kalorií.
Kam tvoje kroky směřovaly z Mayo Clinic?
Momentálně mám před sebou ještě necelý rok chirurgie v New Yorku a následně 4 roky radiologie na University of Florida v Jacksonvillu.
Tohle schéma je povinné u většiny specializovaných oborů, například radiologie, anesteziologie, rehabilitace, očního a dalších. Je možné si první rok vybrat mezi chirurgií, internou a tzv. transition year, což je takový mix obojího. Je to takový ekvivalent tzv. „kmenu“, který máme v Česku.
Rozhodl ses pro tato místa jen kvůli oborům, nebo i kvůli těm konkrétním městům?
Výběr místa se od výběru oboru dost odvíjí. Například v radiologii je napříč Spojenými státy asi 180 programů/nemocnic, na která se můžeš hlásit (pro srovnání na internu je takových programů/nemocnic kolem pěti set). Já jsem se docela bál – protože prostě nevíš – a tak jsem se hlásil v podstatě všude. A je pravidlem, že tě pozvou na pohovor na zhruba 10-15 % míst, na která se hlásíš. Pokud máš teda dobrou přihlášku. No a následně jezdíš na pohovory. Letos je tento proces dost pozměněn kvůli covidu. Většina pohovorů je online. Na jednu stranu hodně ušetříš (nemusíš nikam cestovat), na druhou stranu se do té nemocnice nepodíváš. Těžko nyní předpovídat, jak to bude příští rok.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den na chirurgii v New Yorku?
Pracuješ každý den zhruba 12 hodin a každý 4. den máš 24hodinovou službu. Po službě máš pak den volna. Pokud ti služba vyjde na víkend, tak pracuješ o víkendu, jinak máš volno.
A co se týče běžného dne, myslím, že je to dost podobné jako v Česku. Momentálně jsem na chirurgické JIPce. V 6 ráno začínají rounds, to je taková vizita. Rezident, co měl v noci službu, s tebou obejde pacienty a odprezentuje ti jejich stav a důležité změny. Naše nemocnice je trauma centrem, takže chirurgická JIPka je dost vytížená hlavně trauma pacienty. Je to celkem náročné, ale je to skvělá zkušenost, při které se skoro každý den naučím něco nového.
Každý večer kolem šesté, sedmé, máš tzv. sign out, kdy pak předáváš pacienty nočnímu týmu.
Jak ze svého pohledu momentálně hodnotíš situaci v New Yorku ohledně covidu?
Přes léto to bylo výrazně lepší, u nás na chirurgii jsme měli výjimečně covid pozitivního pacienta. Na interně jich bylo podstatně víc. V posledních týdnech se situace ale dost zhoršuje a vypadá to, že nás čeká celkem náročná zima.
Co jsem se bavil s lékaři z interny, říkali že kolem března a dubna to bylo vážně naprosto šílené. Z mnoha oddělení se udělaly JIPky, všichni byli jen na covid pacientech a denně umíralo mnoho pacientů. Dva lékaři během té doby dokonce odešli, protože to prostě psychicky nezvládali. Snad to teď nebude tak hrozné.
Až dokončíš rok chirurgie v New Yorku, budeš směřovat na Floridu na radiologii. Proč ses rozhodl právě pro tento obor?
Mně se na radiologii líbí, jak se rozvíjí a kolik inovací se tady objevuje. Posledních pár let se hovoří hlavně o tzv. umělé inteligenci a dalších technikách automatického rozpoznávání různých patologií. Celkově to může radiologům (a nejen jim) do budoucna ušetřit hodně času, který pak můžou využít jinde. Je zde taky spousta příležitostí pro výzkum.
Co ti přijde jako největší rozdíl mezi českými a americkými lékařskými fakultami?
Z vlastní zkušenosti musím říct, že jsou tady medici mnohem líp připravovaní na praxi. Třeba provádění některých menších zákroků, jako třeba odběr arteriální krve, krevní kultury a podobně, které se já učím až teď za pochodu, se tady medici učí už během třetího nebo čtvrtého ročníku školy. Na druhou stranu si ale myslím, že teoretický základ mají obecně vzato čeští medici lepší. Oba systémy mají zkrátka svoje pro a proti.
Co bys chtěl našim čtenářům na závěr vzkázat?
O přesunu do USA často kolují řeči, že USMLE je velmi těžká série zkoušek, která vlastně ani skoro nejde složit. Ano, nejsou to jednoduché zkoušky, ale jednoduchých není ani většina zkoušek na medicíně obecně. Pokud ty zkoušky skutečně chceš udělat, tak to není vůbec nereálné. Jen je prostě potřeba si k tomu sednout.
V případě doplňujících dotazů můžete Tomáše kontaktovat na emailové adrese tomas.marek.md@gmail.com
