Porod je pro člověka jedním z nejintenzivnějších zážitků v životě a to zcela bez ohledu na to, z jaké pozice jej prožívá. Není tedy divu, že je pro tak významnou a komplexní událost vyčleněn samostatným obor – porodní asistence. Studentka porodní asistence Michaela Vaňková nám dnes přiblíží úlohu porodní asistenky, nároky studia a světlé i stinné stránky toho, když vedete úspěšný účet na Instagramu.
Ahoj, Míšo, mohla by ses prosím našim čtenářům stručně představit?
Ahoj, Adame, jmenuji se Michaela Vaňková a jsem studentka třetího ročníku porodní asistence na Masarykově univerzitě v Brně.
Jaká cesta Tě k takovému zajímavému oboru přivedla?
Ke studiu porodní asistence jsem se dostala vlastně omylem, úplně původně jsem si myslela, že vystuduji medicínu a budu gynekolog a porodník. V podstatě od malička jsem věděla, že chci rodit miminka, a až do maturitního ročníku jsem žila v domnění, že to dělá lékař, a byla jsem přesvědčená, že jediná správná cesta je medicína. Až v maturitním ročníku jsem na veletrhu Gaudeamus přišla na to, že existuje porodní asistence, o které jsem nikdy předtím neslyšela. Chtěla jsem si zjistit, co taková porodní asistentka dělá a přišla jsem na to, že porodní asistentka u porodu běžně bývá, má rozsáhlé kompetence a plní u porodu právě tu roli, v níž jsem se sama viděla. Ačkoliv se mi nakonec podařilo dostat i na medicínu, zvolila jsem porodní asistenci a musím říct, že jsem spokojená – už jen z toho důvodu, že studium trvá pouze 3 roky, a není tedy tak dlouhé.
Přiblížila bys nám, co porodní asistentka u porodu vlastně dělá? Jaké jsou její kompetence?
Všichni si nejspíš myslí, že porodní asistentka je přítomná pouze u porodu a asistuje lékaři – také jsem si to myslela, ale není tomu tak. Porodní asistentka má v péči ženu prakticky od její první menstruace až po její poslední, nicméně největší pozornost se věnuje těhotenství, porodu a šestinedělí. V těhotenství dělá prenatální („předporodní“) péči fyziologickým ženám, u nichž nehrozí komplikace. Odesílá ženu k lékaři např. pro ultrazvukové vyšetření, ale jinak může vést poradnu pro bezproblémová těhotenství úplně sama. Nastane-li nějaký problém, odkáže pacientku na lékaře a také s ním spolupracuje.
U porodu se právě porodní asistentka po celou dobu o ženu stará – nabízí ženě různé alternativy a techniky pro vhodný průběh porodu, sama ženu vyšetřuje, sleduje stav miminka, případně sama udělá odběr krve, zavede nitrožilní vstup, močový katetr a další zákroky.
Při samotném porodu miminka je porodní asistentka právě ta, která miminko přivede na svět. U nás v porodnici (Porodnice FN Brno na Obilním trhu – pozn. red.) lékař u bezproblémového porodu ani není přítomen, v případě rizika nějakých komplikací se přivolává lékař, který nastalou situaci pomáhá vyřešit.
V poporodním období má porodní asistentka v péči ženu i novorozence. Stará se o jejich psychické i fyzické pohodlí, kontroluje jejich zdravotní stav a, co je hodně podceňované v České republice, radí ženám ohledně kojení.
Pokud porodní asistentka nepracuje ve zdravotnickém zařízení, věnuje se tzv. komunitní péči. V takovém případě porodní asistentka všechny výše zmíněné úkony provádí v domácím prostředí ženy, kromě porodu, který by podle současných zákonů měl proběhnout v nemocnici.
Tvé studium kromě přednášek, cvičení, seminářů zahrnuje také praxe ve zdravotnických zařízeních. Dokázala bys vybrat ze svého studia něco, co Tě nejvíce bavilo?
Myslím si, že to budou právě ty praxe. Polovinu našeho studia totiž tvoří právě praxe, které plníme nejen v průběhu semestru, ale i v létě o prázdninách, kde musíme splnit 240 hodin praxe. Musím říct, že – dle mých očekávání – mě nejvíce chytly porodní sály. Během praxí se dostáváme právě do té pozice, že se nám do rukou narodí dítě, což je pro mě naprosto nádherný pocit a je to odměna za všechny hodiny strávené učením. V průběhu studia musíme odvést 30 porodů prakticky sami, samozřejmě pod určitým dohledem.
U mě tedy na prvním místě jasně vedou porodní sály, kde opravdu probíhá ten zázrak narození miminka a kde se z ženy stává matka – v tomto jsem se opravdu našla a je to má nejoblíbenější část studia.
Na Instagramu i na jiných sociálních sítích se rozjela řada profilů studentů zdravotnických oborů. Ten Tvůj má téměř devět tisíc sledujících a patří rozhodně mezi ty úspěšnější. Jak to vůbec začalo?
Ráda bych řekla, že to byl nějaký hluboký záměr, ale pravda je taková, že to byl spíše úplný omyl. (smích) Když jsem se ještě hlásila jen na medicínu, dělali jsem si s kamarádem legraci, že si založíme na Instagramu profil „z_debila_medikem“, pokud se na medicínu dostaneme. Nakonec jsem já šla studovat porodní asistenci, on šel na medicínu, nicméně na seznamovací akci pro prváky jsme spolu pořídili spoustu fotek a bylo nám líto je nikde nezveřejnit. Naštěstí jsme si vzpomněli na náš nápad a Instagram jsme založili.
Začala jsem tam přidávat zážitky a fotky z výuky, jenže jsem v tom byla prakticky sama. První ročník na medicíně je – alespoň z mého pohledu – značně teoretický a příliš praktických věcí se tam neděje. Ve výsledku se z toho stal profil porodní asistentky a po vzájemné domluvě jsem nakonec profil přejmenovala na @pribeh_porodni_baby. Opravdu jsem vůbec nečekala, že se někdy dostanu až na skoro devět tisíc sledujících – většinu sledujících tvoří těhotné ženy, které si vyhledaly profil jako přípravu k porodu.
Vybrala bys ze svých zážitků něco dobrého, co Ti Instagram přinesl?
Hlavně dobré kontakty, propojil mě nejen s rodičkami, které mě chtěly u svého porodu, a já nakonec u toho opravdu byla – to mi dalo mnoho zkušeností a jsem velmi vděčná, že mi to porodnice umožnila. Také jsem poznala spoustu žen, které mi dovolily je vyšetřit v těhotenství, ale také jsem jim po porodu jela pomoct třeba s koupáním a péčí o dítě – všechno jsou to obrovské zkušenosti, které bych jinak neměla.
Dále jsem se spojila s různými odborníky z různých oborů, například s fyzioterapeutkou Pavlou Filipovou z Fyziofemina, která mě vzala na její fyzioterapeutické vyšetření těhotné ženy a ženy po porodu. Dále se Simonou Lazzari, dětskou sestrou a dulou, která mě vzala do své dětské poradny, kde mi ukazovala, jak sama pracuje. Nebo Jana Pechová ze Síly plodnosti, která mě pozvala do svého kurzu symptotermální metody. Všechny tyto znalosti já mohu dále uplatňovat a dostala jsem se k nim právě díky Instagramu.
Také si myslím, že díky Instagramu se mi s některými rodičkami mnohem lépe vytváří a prohlubuje vztah na porodním sále. Řekla bych, že tak každá třetí paní, kterou potkám mi říká: „Míšo, to jste Vy, doufala jsem, že na Vás narazím!“ (smích)
A v neposlední řadě jsme také díky Instagramu získali byt, ve kterém teď s přítelem bydlíme, což je také velké plus. (smích) Obecně je to pro mě také určitá forma psychoterapie, jelikož se v rámci možností můžu z určitých věcí „vypsat“.
Na druhou stranu je něco, co Tě na Instagramu štve, nebaví? Něco, co bys chtěla změnit?
Vadí mi předsudky, předsudky vůči mojí osobě lidí, kteří si udělali nějakou představu z Instagramu, ale ještě více mi vadí předsudky lidí, kteří si udělali názor pouze z toho faktu, že mám Instagram – zařadí si mě do škatulky „ta z Instagramu“ a vůbec nevědí o tom, co píšu, jak píšu a jak se vyjadřuji. V tomhle mi Instagram na hodně místech docela uškodil, ale pořád si myslím, že benefity převažují nad nevýhodami.
Také je někdy náročné ustát to, co lidi píší. Naštěstí mi nechodí mnoho „hejtů“, jsou to spíše výjimky, často se však setkávám s kontroverzními názory, ale naučila jsem se psát tak, aby proti tomu nešlo nic silného říct.
Letos ukončuješ třetí rok studia, přemýšlela jsi, kam chceš dále pokračovat?
Přemýšlím nad tím poměrně intenzivně, zatím mám představu takovou, že bych chtěla na půl úvazku pracovat a dálkově studovat navazující magisterské studium, otázkou je, kde a co přesně. V práci si nechávám otevřené dveře do dalších brněnských porodnic, neboť si nejsem zcela jistá, zdali mě láká velká fakultní nemocnice, nebo naopak jiné menší porodnice.
Jelikož pocházím z Olomouce, zvažuji dálkové studium Intenzivní péče v porodní asistenci na Univerzitě Palackého, mohla bych pobývat u rodičů, ale odrazuje mě obrovské množství praxí, které tam je, každopádně by mi to otevřelo dveře například na novorozenecké JIP. Nebo v Brně studium Veřejného zdravotnictví – upřímně si myslím, že by mě to nebavilo, ale v budoucnu chci pracovat jako soukromá porodní asistentka a tyto informace by se mi nejspíše hodily. Také jsem koketovala s myšlenkou dodělat si dětskou sestru, jelikož by mi jeden rok studia a praxe uznali, ale asi dám na svého tátu, který říká, abych nejprve dokončila magisterské studium ve svém oboru a poté začínala něco jiného.
Chtěla bys vzkázat něco našim čtenářům a čtenářkám?
Ráda bych vám řekla, že existují i jiné obory než všeobecné lékařství a zubní lékařství. Sama jsem to nevěděla, byla to pro mě úplná novinka, přestože je dalších oborů opravdu hodně, a myslím si, že velké pozitivum je, že to studium netrvá tak dlouho a máme poměrně velké kompetence. Proto určitě stojí za to podívat se na různé bakalářské obory, může vás to velmi rychle zaujmout. A pro zájemce o porodní asistenci doplním, že své volby vůbec nelituji, doporučuji vám to všema deseti a podle mě je to nejhezčí práce na světě.