Studium lékařství není nic snadného, ještě větší píli a odhodlání vyžaduje rozšířený studijní program Masarykovy univerzity P-PooL – Pregraduální Program prO mOtivované studenty Lékařství s rozšířenou vědeckou přípravou – medicína totiž nemusí být jen stovky hodin proseděných u hor učebnic a textů, s aktivním zapojením do vědecké činnosti se může studium stát i vaší vstupenkou na prestižní instituce. O tom a dalších zážitcích nám povídal náš bývalý lektor Jakub Sumbal.
Mohl by ses našim čtenářům krátce představit?
Jmenuji se Kuba Sumbal, pocházím z Kopřivnice na severovýchodní Moravě, jsem studentem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a ještě asi měsíc budu, aktuálně jsem v šestém ročníku a pomalu se blížím ke konci. Během svého studia jsem také učil v Bmedicu a hlavně jsem se věnoval výzkumu na Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty. Pracuji tam ve skupině Mgr. Zuzany Koledové Ph.D., kde zkoumám vývoj mléčné žlázy a buněčné komunikace, která za tím vývojem stojí.
Co Tě přimělo studovat medicínu?
Mě k tomu přivedlo klasické rozhodování po střední škole, kam mohu jít, mám-li má relativně dobré výsledky, a medicína je jedna z těch škol, kde se člověk může velice dobře uplatnit, když má dobré studijní předpoklady. Zároveň mě na střední škole začala bavit biologie a další přírodní vědy, takže jsem chtěl určitě něco z těchto oborů a medicína mi přišla jako dobrá výzva.
Na které univerzity ses hlásil?
Na medicínu celkem na tři, na Masarykovu univerzitu, do Olomouce na Univerzitu Palackého a na 2. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy do Prahy.
Ty ses rozhodl studovat v rozšířeném studijním programu P-PooL, který Masarykova univerzita nabízí, co Tě k tomu vedlo?
Bylo mi to nabídnuto na základě výsledků z přijímacího řízení, a když mi někdo nabídne takovou výzvu, proč bych ji nezkusil.
Dokázal bys nám přesněji popsat v čem je program P-PooL jiný proti „klasické medicíně“?
Není tam nic ubráno, kurikulum je úplně stejné jako v běžném programu všeobecné lékařství. Navíc k tomu se každý student věnuje specifickému výzkumnému projektu, někteří studenti pracují na klinikách, jiní zase na teoretických ústavech. Výzkum, který děláme je velice různorodý, od nejzákladnějšího molekulárního výzkumu až po klinický výzkum, kde se zpracovává statistika o léčbě pacientů a tak podobně. Kromě vlastního výzkumného projektu máme navíc pár přednášek a seminářů, což ale není časově nic náročného, ten hlavní zápřah tvoří samostatná vědecká práce.
Jak bylo pro tebe samotného náročné studovat medicínu, být aktivní ve vědecké činnosti a do toho učit v Bmedicu?
Jelikož nejsem z Brna, přišel jsem po přestěhování sem o řadu svých koníčků a volnočasových aktivit, takže se pro mě výzkum stal zajímavou volnočasovou aktivitou a postupem času se věda dostala do popředí mých aktivit a odsunula studium medicíny na druhou kolej.
Já pocházím z učitelské rodiny a vždycky jsem měl k učení velice pozitivní vztah, když mě a dalším dvěma spolužákům z kruhu tenkrát Jonáš, Lucka a Ondra nabídli, abychom šli učit, neváhal jsem. Obrovskou porci hodin jsem ale neodučil a byla to pro mě spíše taková zábavná a příjemná perlička při ostatních aktivitách.
Měl jsi někdy pocit, že sis rozšířený studijní program P-PooL neměl vybírat? Bylo toho někdy na Tebe moc?
Ne, spíš jsem si někdy říkal, jestli jsem si měl vybrat medicínu (smích). Nad P-PooLem jsem nikdy nezapochyboval, velice rychle jsem se totiž uchytil ve vědecké skupině, kam jsem se přihlásil. Zatímco na medicíně jsme jako studenti pořád bráni jako nejnižší článek jakéhosi potravního řetězce, v laboratoři jsem měl možnost se postupně vypracovat a „kariérně růst“. Postupem času jsem vedl další kolegy, začínající studenty a také jsem získával samostatnost ve vedení svého projektu. Získal jsem tak zkušenosti, samostatnost, zodpovědnost a přesně to se mi na tom líbilo. Zatímco na medicíně jsem se měl zkrátka něco naučit a přesvědčit zkoušejícího, že jsem se to naučil. To mě prostě tolik nebavilo (smích).
Už máš za sebou dokonce několik výzkumných prací a i díky tomu ses dostal až do Francie přes stipendium AMGEN Scholars, řekl bys nám o tom něco více?
Ono to začalo úplnou náhodou, když mě vedoucí laboratoře upozornila, že existuje toto stipendium, a já si řekl „proč ne?“, zkusím se tam přihlásit. Říkal jsem si, že není moc velká šance, neboť je to ohromně kompetitivní stipendium a byl jsem velmi překvapen, když mě vybrali do užšího výběru. Celé je to financované biotechnologickou společností AMGEN a spolupracuje s nimi pět institucí v Evropě, konkrétně Cambridge, Institut Pasteur, Karolinska Institutet, ETH v Curychu a LMU v Mnichově. Z Institutu Pasteur se mi ozvali jako první a já na to kývl, nechtěl jsem čekat, zdali se mi ještě někdo ozve a hrát to na náhodu. Šel jsem do užšího výběru a tam jsem měl interview přímo s potenciální školitelkou, kde vstoupila do hry další náhoda, výzkum oné školitelky totiž zahrnoval mléčnou žlázu – středobod mého výzkumného bádání v Brně. Velice ji zaujalo právě to, že jsem z Brna znal techniku organoidů mléčné žlázy, což bylo know-how, které chtěli v laboratoři zavést, takže z pařížské strany byl eminentní zájem, abych tam opravdu přijel. Čili na pohovoru jsme si velice sedli, načež jsem v létě odcestoval na dva měsíce do Paříže. Vedlo to tedy k úspěšné spolupráci, publikovali jsme společně práci, spolupracujeme dále a v Paříži jsem se na dalších stážích objevil ještě dvakrát.
Letos i v loňském roce jsi obdržel Cenu děkana za vynikající vědecký výsledek. Popsal bys nám tedy prosím stručně, čím ses ve své poslední práci zabýval?
Celkovým tématem je mléčná žláza a studium tohoto orgánu ze všech stran. Mých projektů bylo několik, hlavní myšlenkou, která je všechny spojuje, je otázka, jakým způsobem spolu různé buňky v orgánu mléčné žlázy komunikují. Zejména nás zajímají fibroblasty, což jsou buňky vazivové tkáně. To je tkáň, která nezajišťuji primární funkci mléčné žlázy – tvorbu mléka, takže je ve výzkumu trochu přehlížena. My jsme zjistili, že právě tyto přehlížené buňky mají klíčovou roli ve vývoji a morfogenezi mléčné žlázy, tedy tvarování té funkční, mlékotvorné části žlázy.
Aktuálně jsi na stáži a ukončuješ šestý ročník studia. Kterým směrem se bude tvůj život dále ubírat? Akademickým, nebo se vidíš někdo na klinice?
Budu směřovat akademicky, nemám v plánu se ani atestovat. Budu pokračovat ve výzkumu a po škole nastoupím na Ph.D. program Cotutelle, což je systém pocházející z Francie, kde člověk studuje Ph.D. se dvěma školiteli na dvou různých institucích ve dvou různých státech. Částečně budu na postgraduálním studiu v Brně v laboratoři, kde jsem teď, tedy na Masarykově univerzitě, na Ústavu histologie a embryologie u Dr. Koledové, a zčásti budu v Paříži na Institutu Curie u Dr. Fre, to je skupina, která se také věnuje mléčné žláze, ale trochu z jiné strany. Jejich výzkum je komplementární tomu, co děláme my, takže se to bude pěkně doplňovat. Fyzicky budu půl roku budu v Paříži, poté přiletím a budu půl roku v Brně.
Určitě tě nějakým způsobe zasáhla i pandemie koronaviru, byl jsi třeba povolán do první linie?
Jasně, nejprve jsem začal jako dobrovolník, ale hned další den jsem to dostal nařízeno jako povinnost. Začal jsem jako člen skupinky na odběrových stanech, což byla práce velice zajímavá, protože na rozdíl od spousty pozic mediků v nemocnicích, kde nedělali tu práci, pro kterou mají kvalifikaci, byla na těch odběrových stanech opravdu zábava. Museli jsem tam ten proces celý vymýšlet. To byla výborná spolupráce s Mgr. Michalem Pospíšilem, který to na místě celé vedl. Vymýšleli jsme systém, a jak to všechno zavést. Vyzkoušel jsem si tam spoustu pozic od toho zaskafandrovaného, který odebírá vzorky, přes sesterskou administrativu a následně jsem se pak na několik týdnů stal vedoucím celé skupinky, jelikož stávající vedoucí se potřebovala učit na státnice.
Ovlivnila tato situace nějak tvou výzkumnou činnost?
Kromě toho nasazení bych řekl, že mě celá koronavirová situace osobně moc neovlivnila. Dál jsem, jakožto zaměstnanec, chodil do laboratoře, a paradoxně tím, že jsem měl méně školy, jsem měl více času na výzkum (smích). Koneckonců, jsem v posledním ročníku, tak už skoro žádné teoretické předměty nemáme a praktická výuka pro mediky fungovala dále, takže jsem si školu na dálku ani pořádně nevyzkoušel.
Mezi našimi čtenáři jsou i tací, kteří ještě studium medicíny třeba zvažují. Měl bys pro ně nějaký vzkaz či rady?
Jestli studium medicíny zvažují, tak ať do toho určitě jdou. Je to náročné studium, ale je to velice zajímavá výzva a intelektuálně stimulující prostředí. Pokud věří, že na to mají, ať to určitě zkusí, protože je to může jen obohatit.
Photo credit: Bmedic a Gabriela Watzingerová
