Tak trochu iná výuka

O nasazení zdravotníků, hrdinů dnešních dní, v první linii nemocnic, tísňových linek, odběrových stanů a podobně, toho již bylo napsáno mnoho. Pomoc je ale potřeba i v místech, na kterých se to tak akutní nezdá – a přesto v místech, na která mohla a ještě může pandemie dolehnout nejvíce. Řeč je o domovech seniorů, ve kterých je strach z nemoci pravděpodobně nejvážnější a zároveň na které duševní tíseň z náhlého přerušení kontaktu s blízkými může působit nejvíce. A právě tam se rozhodla Gabriela, studentka 3. ročníku lékařské fakulty v Brně, navzdory blížícím se zkouškám z obávané „patoly“ a „patfyzu“, pomoci. Nejen o tom, jak vypadá její běžný „pracovní den“ v domově seniorů a jak vůbec dobrovolničení zvládá skloubit se školou, píše v následujícím článku naše lektorka Katarína.

Šiesty semester štúdia budúcich lekárov sa tradične nesie v duchu strategických výpočtov, či je lepšie si dať prvú skúšku z patológie alebo patofyziológie a keď už, tak teda či na začiatku júna alebo už na konci mája, akú fázu Mesiaca bude najšťastnejšie mať v deň skúšky a tiež otázky, koľko nocí sa od kliknutia skúšobného termínu ešte študenti vyspia. Mimochodom, tradične tak okolo desať.

S príchodom pandémie COVID-19 do Česka sa 14.3. zavreli dvere vysokých škôl a výuka nielen tretiakov sa presunula z pitevní a laboratórií do internátnych, či bývalých detských izieb. Práve kvôli rozsiahlej teoretickej povahe predmetov tretieho ročníka sa to pre mnohých študentov iste stalo záchranou. Konečne stihnú svoj plán prípravy na skúšky! Okrem rozsiahlych teoretických predmetov sa však študenti v treťom ročníku obvykle stretnú aj so svojimi prvými pacientami vo výuke Propedeutiky, kde je ich úlohou sa naučiť okrem základných vyšetrovacích postupov aj to najhlavnejšie – komunikovať s pacientom.

Práve mať takúto skúsenosť bolo podľa študentky Gabriely natoľko zásadné, že sa čoskoro po vyhlásení núdzového stavu rozhodla nastúpiť ako dobrovoľníčka a pomôcť, spolu s mnohými študentami lekárskych, ale aj nelekárskych odborov, v spoločnom zvládnutí náročnej epidemiologickej situácie. „To, že tu (Domov pro seniory Vychodilova, pozn. aut.) hledají pomoc jsem se dozvěděla na facebookové skupině COVID Dobrovolníci, ve které jsem byla asi od půlky března. Skupina sdružovala studenty LF MU, kteří byli ochotni pomoct v různých zdravotnických zařízeních,“ popisuje študentka. Snaha pomôcť zdravotným, no rovnako aj sociálnym zariadeniam pre seniorov totiž vznikla takmer zároveň s vývojom situácie z iniciatívy samotných študentov a v svojich počiatkoch sa organizovala svojpomocne cestou sociálnych sietí. Neskôr sa táto snaha aj vďaka dobrovoľníkom z radov organizátorov stala centralizovanou vysokoorganizovanou štruktúrou, ktorá efektívne pomohla zvládnuť na mnohých oddeleniach často napätú personálnu situáciu.

Aj keď sa z pohľadu laickej verejnosti môže zdať, že pomoc študentov na pozícií nižšieho zdravotného personálu nie je tak napínavé a hrdinské, ako styk s nakazenými pacientami v odberových stanoch, opak je pravdou: „Nevím, jestli přímo esenciální, určitě by to tu beze mě zvládli, ale sama vidím, jak je ta práce náročná a že moje pomoc hlavně zdravotním sestrám hodně pomáhá. Po službě mi často děkují, že kdybych tu nebyla, tak by se celý den pomalu nezastavily. Hodně jejich kolegyň je nemocných nebo mají dovolené, takže to teď špatně zvládaly a často jich tu bylo málo,“ vysvětluje Gabriela a na otázku, ako často jej pomoc v domove potrebujú odpovedá: „Většinou se s vrchní sestrou domluvíme na dvou až třech službách za týden. Rozhoduji se hlavně podle toho, jak stíhám učení.“

Nutnosť kontinuálnej prípravy na náročné skúšky, ktoré tretiakov na konci semestra čakajú totiž s prerušením kontaktnej výuky neodpadla. Masarykova univerzita sa rozšírením skúškového obdobia aj na letné mesiace snažila vyjsť v ústrety študentom aj skúšajúcim, avšak pochopiteľne bez akéhokoľvek zníženia nárokov na úspešné zloženie skúšok. „Jelikož si směny vybírám sama podle svých možností, přípravu stíhám stejně nebo možná i lépe, než kdybych chodila do školy,“ tvrdí Gabriela. „Závisí to taky na průběhu dne v domově a množství volného času, které se během 12 hodinové směny najde“.

A ako taká bežná smena vyzerá? „Ráno začínám v 6:30. Když přijdu do práce, změříme si teplotu a pak se každý rozejde za svými povinnostmi. Já a zdravotní sestra jdeme rozdávat léky a měřit teploty všem klientům, kterých je tu skoro 80. Někteří jsou samostatní a léky si polknou sami, u jiných je musíme drtit. Pak následují převazy různých defektů, to je každý den jiné. Většinou je to kolem šesti a jsou to převážně bércové defekty nebo proleženiny. Po převazech už je většinou čas na polední léky, které rozdáváme v 11 hodin. Pak mám čas na oběd. Odpoledne se režim hodně řídí podle počasí, pokud je hezky, jdeme s klienty ven na zahradu. Některé dny se také preventivně měří tlaky a váží. Zbytek času se můžu učit. V pět hodin je čas na večerní léky a večerní měření teplot. Pokud mi zbyde čas, pomůžu pečovatelkám s krmením klientů, kteří se sami nenají. V šest přichází noční sestra, které přidáme informace o proběhlém dni a o půl sedmé jdu domů,“ popisuje svoj dlhý deň študentka. Rozhodnutie venovať možnosť voľných dní dobrovoľníctvu však neurobila sama: „Ze svého kruhu (20) vím asi o třech lidech, ale nejsem si přesně jistá, kde pomáhají. Jedna moje spolužačka ale pracuje se mnou v domově.“
Práca v domove sociálnych služieb priniesla aj nové skúsenosti, na ktoré by si za normálních okolností musel bežný tretiak počkať až do vyšších ročníkov. „Určitě jsem se zlepšila v převazování ran a naučila jsem se hodně nového o materiálech k tomu potřebných. Toto prostředí mi taky pomohlo naučit se lépe komunikovat se starými lidmi a být více trpělivá. Beru to jako velký přínos,“ hovorí a na otázku ako jej prítomnosť vnímajú samotní klienti odpovedá: „Pro většinu z nich jsem jako nová zdravotní sestra a už si na mě zvykli.“ Súčasné epidemiologické opatrenia chrániace klientov domovov sociálnych služieb pred nakazením COVID-19 znamenajú pre klientov významnú stratu kontaktu s vonkajším svetom, preto im prítomnosť môže suplovať možnosť návštev rodiny a vnúčat. Sama Gabriela pripomína nutnosť starostlivosti nielen o fyzické zdravie seniorov, no rovnako o ich duševný stav. Úplná izolácia od medziľudského kontaktu by pre mnohých z nich mohla znamenať významné zhoršenie kognitívnych schopností a tiež nálady, na ktorej zmeny sú najmä starší ľudia citliví. U mnohých by sa toto zhoršenie mohlo stať nevratným, preto sa snaží svoju prítomnosť v domove využiť aj na komunikáciu so seniormi, aj napriek tomu, že u mnohých je táto komunikácia vzhľadom k ich fyzickému a psychickému stavu náročná pre obe strany.

Vzhľadom k aktuálnemu vývoju situácie je možno očakávať postupný návrat do starých koľají aj čo sa štúdia týka. Pre mnohých študentov sa tak možnosti pomáhať vzhľadom k začiatku skúškového obdobia stanú obmedzenejšie, no Gabriela sa rozhodla urobiť možno prekvapivé rozhodnutie: „Mrzí mě, že se tento semestr odehrál takto a že nemůžeme chodit do školy, hlavně semináře mi chybí. Na druhou stranu mám z téhle práce radost a baví mě. Původně jsem tu měla pracovat do začátku zkouškového období, tedy do půlky května. Tato práce se mi ale moc líbí a chtěla jsem v ní pokračovat, proto jsem se domluvila, že tu budu pokračovat i o prázdninách.“

zdroj obrázku: Domov pro seniory Vychodilova (www.vyc.brnods.cz)