První ročník medicíny v distanční výuce

Přechod na vysokou školu je pro většinu lidí velkým životním krokem, složením maturitní zkoušky a přijetím na univerzitu se uzavírá celá jedna etapa života. Pro mnohé to také znamená „opuštění hnízda“, vylétnutí do nového města poznat nové lidi a zažít skvělé věci. Podobná očekávání jsem měl i já, jenže uprostřed prosluněného léta málo lidí pomýšlelo na to, že bychom po prázdninách museli opět nasadit roušky a dodržovat rozestupy. Před pár lety by si jen málokdo představil, že i studium všeobecného lékařství se v režimu „na dálku“ zvládnout dá.

Realizace výuky v distančním režimu

Prvních pár dní na začátku září minulého roku ještě bylo umožněno studentům do výuky docházet, než však začal podzimní semestr na Masarykově univerzitě, platila už opatření, která přítomnost studentů ve výuce zakazovala. Nezbývalo nám tak, než se smířit s realitou, že nejčastěji budeme své spolužáky potkávat na online schůzkách v různých konferenčních aplikacích. Naštěstí platila pro určité obory výjimka z opatření, která umožnila konání praktických cvičení u vybraných předmětů. Řada lidí si určitě dokáže představit, že nelze v distančním režimu plně realizovat výuku, které má studenty připravit na výkon povolání, jež klade extrémní požadavky nejen na teoretické znalosti, ale i na manuální zručnost a komunikační schopnosti.

Mezi cvičení, která se v prvním ročníku všeobecného lékařství na Masarykově univerzitě konala prezenčně, patřil seminář a cvičení z anatomie, dále cvičení z první pomoci, biofyziky, lékařské biologie a histologie a embryologie. Výuka jazyků, v našem případě angličtiny a latiny, se konala zcela distančním způsobem včetně závěrečných zkoušek ve druhém semestru. Přednášky musely také být realizovány online formou, některé byly nahrávány předem, jiné se konaly ve svůj obvyklý čas a byly buď živě přednášeny přímo z auly, nebo je přednášející sdílel pomocí stejných aplikací, jaké se používaly na ostatní cvičení. Řada přednášek byla také k dispozici i po svém odvysílání, což je rozhodně přínosný krok, neboť jsem rozhodně nebyl sám, kdo měl obtíže hledět několik hodin denně do monitoru počítače, dávat pozor a neusnout.

Motivace do studia

K vysokoškolskému život neodmyslitelně patří kromě mnoha dnů a večerů proseděných nad hromadami učebnic také setkávání se spolužáky a rozličné společenské akce. Pochopitelně, vzhledem k zákazu setkávání více osob, jenž je v určité míře platný doposud, a uzavření takřka veškerých zařízení, která by nějaký prostor k setkávání nabízela, neměli letošní studenti prvních ročníků prakticky žádnou příležitosti poznat své spolužáky nebo i spolubydlící. Nemožnost potkávat lidi, s nimiž můžete sdílet své těžkosti ohledně studia a každodenního života, vedla bezpochyby k poklesu motivace ke studiu napříč všemi obory. Není se tedy čemu divit, když slýcháme, že by pro některé bylo lepší si první ročník zopakovat, nikoliv ze studijních důvodů, nýbrž pro zažití toho „správného startu“ do vysokoškolského života, který snad bude studentům příští akademický rok umožněn.

Jak už je výše uvedeno, studentům všeobecného lékařství bylo umožněno účastnit se výuky ve vybraných předmětech. Kvůli všudypřítomné nákaze se ovšem čas od času stávalo, že student nemohl do výuky dorazit kvůli karanténě – díky vstřícnosti učitelů však nikdy nebyl problém si zameškané cvičení nějakým způsobem nahradit. Za sebe mohu říct, že vyučující, s nimiž jsem měl tu čest, byli velice příjemní, ochotní a patří jim velký dík za jejich neúnavnou práci, kterou pro své studenty vykonávají.

Nic není nemožné

Je obecně známo, že studium medicíny není žádná procházka růžovým sadem. Události posledního roku a půl to žádnému z nás neulehčovaly a ještě nás čeká dlouhá cesta zpět do normálního života. Při přechodu na vysokou školu jsem si všiml jedné věci – nikdo vám moc neříká, co máte dělat. Je tedy pouze na vás, jak se postavíte k výzvě, kterou představuje dálkové studium tak náročného oboru, jakým je medicína. Za sebe mohu říct, že i přes všechny překážky a obtíže, to za to stojí.

Photo credit: Nathan Dumlao