Přečtěte si rozhovor s mladým lékařem Emilem o tom, jaké bylo jeho studium na LF, jaký byl přechod ze školy do praxe a o práci ve fakultní nemocnici!
S Emilem si povídala naše lektorka Hana Malcová. 🙂
Ahoj Emile! Dnes jsem viděla Tvé jméno jako jméno ošetřujícího lékaře na jedné z klinik. Zatím ale našim čtenářům neprozradím, na které. Mohl bys nám, prosím, sám říct, jaký obor sis vybral a z jakého důvodu?
Vybral jsem si gynekologii a porodnictví. Myslím, že to je jeden z oborů, který si studenti vyberou až během studia, protože na první pohled není tak zajímavý. Ale během studia zjistíte, že je velmi rozmanitý; gynekologie má část jak ambulantní, tak chirurgickou. A druhou složkou oboru je porodnictví, které je samozřejmě často plné pozitivní energie, ale i urgentních situací, kdy člověk musí rychle jednat.
Jaké pro Tebe bylo studium na lékařské fakultě?
Když vzpomínám na studium na lékařské fakultě, tak se mi především vybaví aktivity ve studentských spolcích. Zpětně hodnotím období studia pozitivně; bylo tehdy o něco více času na vlastní aktivity než nyní v práci. Pokud člověk s časem zacházel racionálně, dalo se s ním dobře pracovat. Ano, takže pozitivní byl především dostatek času.
To si asi dokážu představit, určitě je přechod z fakulty do práce náročný. V čem vidíš hlavní změny?
Hlavně ten čas. Ale to si člověk neuvědomí hned, ale až ho má akutní nedostatek nyní v práci. Navíc člověka už netlačí žádné termíny, deadliny; to vyžaduje hodně motivace k vlastnímu dalšímu studiu a schopnost efektivně pracovat s časem.
Co obnáší práce ve fakultní nemocnici? Čím se liší od práce v menších nemocnicích?
Ve fakultní nemocnice se poskytuje péče více specializovaná. Obecně se dá říct, že tady není nouze o „zajímavé případy“. Panuje taková myšlenka, že v menších nemocnicích se člověk snáze dostatek k výkonům a (v případě gynekologie) operacím. Záleží ale na konkrétní nemocnici, obecně se to takto nedá říct, každá nemocnice je specifická.
Vím, že jsi byl aktivním členem několika studentských spolků. Mohl bys nám tyto spolky krátce představit a říct nám, co Ti členství v nich přineslo?
Tím prvním spolkem byla organizace IFMSA, která sdružuje studenty medicíny z celého světa. Ti organizují různé vzdělávací projekty pro veřejnost i studenty samotné. Další zajímavou částí jsou stáže, díky kterým se má každý šanci dostat do světa a vyzkoušet si, jaké to je pracovat v cizí zemi. Mně osobně se podařilo vycestovat do čtyř zemí; mimo jiné zažít mrznutí vousů ve Finsku nebo 30ti stupňovou brazilskou zimu. ? V této organizaci jsem poznal mnoho přátel na naší fakultě i v celé ČR a naučil se pracovat a mluvit s lidmi. To se mi nyní hodí při komunikaci s pacienty.
Dále jsem působil v Akademickém senátu LF, který se podílí na vedení fakulty a studenti v něm mají své zastoupení. Je to účinný nástroj, jak zastávat zájmy studentů na fakultní půdě. Působení zde mi kromě jiného přineslo zjištění, že mnohé věci, ač se zdají na první pohled jednoduché, jsou hodně složité a člověk se někdy musí smířit s kompromisy. Člověk se tu naučí jednat s nadřízenými, možná ztratí „přehnaný respekt“ a přestane být příliš submisivní.
Je tu s námi také tvoje přítelkyně, taktéž lékařka a taktéž gynekoložka. Jaké to je žít ve dvou jako dva lékaři?
Podle mě existují na soužití lékařů dva názory. Někdo by vůbec nechtěl žít s někým, kdo dělá to stejné nebo velmi podobné, protože lidi si často nesou věci z práce domů. My jsme ale z druhého tábora, myslíme si, že je to přínosné. Můžeme si být opravdovou oporou, protože oba víme, co tato práce obnáší, jak je někdy těžká. Zároveň si můžeme dělat srandu z těch stejných lidí. ?
Jaké vlastnosti by podle Tebe měl mít student medicíny?
Myslím, že je to z Básníků (z filmu Jak básníci přichází o iluze); medik byl měl mít ocelový zadek. Podle mě je to opravdu trefné a nutné. Je potřeba dobrá sebedisciplína a schopnost říct kamarádům, co jdou na pivo: „Promiňte, dneska nemůžu.“ Neznamená to, že člověk by neměl vůbec chodit ven, že by měl úplně zanevřít na své koníčky. Je potřeba najít skutečný balanc mezi těmito věcmi, což je ale velmi těžké.
Jaké vlastnosti by měl podle Tebe mít dobrý lékař?
Lékař by měl umět dobře komunikovat – s pacienty i s kolegy na pracovišti, kde mohou někdy vznikat konflikty. Lékař byl měl umět empaticky vyslechnout pacienta, aby mu tento pacient mohl svěřit svou důvěru. Zároveň působit jistě, i když si zatím není úplně jistý, co s ním bude dělat. ? Lékař by pacientovi měl předat empatické porozumění a naději, že mu pomůže, nebo že se o to aspoň bude snažit.
