Spánková paralýza. Pověra, nebo skutečný problém?

Určitě jste se již někdy setkali s někým, kdo vám vyprávěl o tom, jak se uprostřed noci probudil a nemohl se hýbat. Anebo se to už dokonce stalo vám samotným.

Spánková paralýza je fenomén, který lidstvo trápí už od nepaměti a v minulosti byl inspirací pro nejrůznější pověry a později i konspirační teorie, jako například únosy mimozemskou civilizací. Jedná se však pouze o psychický problém, nebo je pravda, že někteří lidi ve spánku skutečně na chvíli zkamení?

Spánková paralýza je oficiálně definována jako stav, objevující se během usínání nebo naopak při probouzení. Osoba v této době není schopna hýbat se, ani mluvit, byť si uvědomuje částečnou bdělost.

Během této epizody se u mnoha lidí objevují nejrůznější halucinace, a to jak sluchové, tak vizuální. Lidé slyší přibližující se kroky, šramot, u některých se dokonce v místnosti ze stínů zhmotňují démonické postavy a duchové. Mnozí se nemohou nadechnout a mají pocit, jako by jim někdo tlačil na hrudník. Občas se dokonce dostavuje pocit tzv. mimotělní zkušenosti.

Obecně se jedná o velmi nepříjemný a skličující zážitek trvající až několik minut, který může vést k psychickým problémům a strachu z usínání. Proč k tomu ale vůbec dochází?

Během spánku procházíme několika fázemi. Ta, která nás zajímá ve spojitosti se spánkovou paralýzou, je tzv. REM fáze (rapid eye movement), ve které se nám běžně zdají sny. Abychom však během snění neublížili sobě, ani svému okolí, dochází k atonii (ochablosti) velkých svalů a ztrátě schopnosti s nimi pohybovat. Spánková paralýza pak nastává, když REM fáze přesáhne do stádií bdělosti.

Patofyziologie spánku ještě nebyla konkrétně identifikována. Jednu z pravděpodobných příčin popisuje teorie, podle které jsou cholinergní skupiny neuronů (zodpovědné za REM spánek) hyperaktivované, zatímco serotoninové neurony, způsobující přechod do stavu bdělosti, nejsou aktivované dostatečně. Z tohoto důvodu pak nejsou serotoninové neurony schopny překonat signály vysílané těmi cholinergními a člověk pak napůl spí a napůl bdí. Jiné teorie pak zmiňují opoždění funkce části mozku zvané Varolův most, která za paralýzu svalstva zodpovídá.

Udává se, že během života zažije minimálně jednu epizodu spánkové paralýzy (o různé intenzitě) až 30 % populace. Kolem 5 % lidí se pak s paralýzou setkává opakovaně. Mnohem častěji se objevuje během denních „šlofíků“, než při nočním spánku. Za spouštěče je považován zejména nepravidelný spánkový režim, spánková deprivace, úzkost, deprese, stres, pití alkoholu nebo užívání některých léků. Z několika studií dokonce vyplývá, že zde může mít svůj vliv také genetická predispozice.

A jak se spánkové paralýze bránit?

Nejdůležitější je prevence. Chodit spát každý den v podobnou dobu a snažit se spát vždy stejně dlouho. Pravidelně cvičit (ale vždy dříve než 4 hodiny před spaním). Před plánovaným spánkem se vyvarovat velkým porcím jídla, cigaretám, alkoholu a kofeinovým nápojům. A také se při usínání vyhnout poloze na zádech, při které se spánková paralýza objevuje častěji.

Pokud však u vás paralýza i tak nastane, zkuste nepanikařit. Snažte se neotvírat oči a klidně dýchat (pokud je to možné). Důležité je uvědomit si, že vám ve skutečnosti žádné nebezpečí nehrozí a pokusit se rozhýbat tělo od prstů na rukou a nohou, které nejsou inhibované tak moc, jako například velké svaly končetin.

Jestliže se spánková paralýza objevuje velmi často a s nesnesitelnou intenzitou, není žádná ostuda vyhledat pomoc. Pozitivní vliv mohou mít terapie s psychologem, v závažnějším případě pak užívání některých antidepresiv.

Zažili jste spánkovou paralýzu? A jak si v takové situaci radíte?