Studium LF
-
Ján Michlík
- 29. listopadu 2022
-
Radšej v slovenčine?
Život a studium slovenského medika v Česku
První ročník. První přednáška. Vstoupíš do zaplněné auly a podaří se ti zabrat jedno z posledních míst. Namotivovaný najít si nové kamarády na nové škole se začneš bavit s dívkou sedící vedle tebe a ejhle – Slovenka. Pravděpodobnost takového scénáře je v Brně okolo 30 %, v Praze jen o trochu méně. Když se v Brně nastěhuješ na kolej, Čechů na chodbě se třiceti lidmi najdeš tak čtyři, možná taky žádného.
Takže – co čeká Slováka, který se rozhodl dát přednost české vysoké škole před slovenskou a který se rozhodl strávit minimálně šest let svého studentského života za řekou Moravou? A jak berou Čeči své východní bratry?
Přestěhování do Česka
Česko pro mě bylo jasnou volbou – na jednu stranu dostatečně daleko od domova, abych mohl žít relativně svobodný život, na druhou stranu blízké nejen geograficky, ale i kulturně a jazykově. Ale především – škola kvalitnější než jakákoli medicína na Slovensku. Podal jsem tedy přihlášku, naštěstí mě přijali, a na začátku září jsem stál v přeplněném vlaku s jedním batohem na zádech a s kolem vedle sebe. Vystoupil jsem v Brně, ubytoval se na kolejích a proces stěhování byl hotový. Žádné úřady, žádné papíry, potvrzení, razítka ani podpisy. Stěhování proběhne stejně, jako kdybyste se ze Žiliny přesunuli na koleje v Martině. V Česku mají slovenští studenti stejné podmínky jako čeští – včetně kolejí či poplatků za studium, které, pokud neprodlužujete, nejsou.
Studium
Když se tedy ubytujete na koleji nebo v bytě, může začít život medika na české škole. Úřady ani škola vás jako Slováka nebudou nijak diskriminovat, ale samozřejmě v realitě to pro nás může být možná o něco těžší. Ne kvůli nepřejícím spolužákům, kteří by vám dávali za vinu, že se jejich čeští kamarádi na medicínu nedostali. Ani kvůli pedagogům, kteří by z nějakého důvodu měli odpor ke Slovákům — je spíš velká šance, že i pedagog bude Slovák. Ani s jedním jsem se za tři roky v Brně nesetkal a v Praze jsou podobné věci také vzácné. Drobnou komplikací se však mnohým Slovákům může zdát jazyk. Protože jedna věc je dívat se česky na Popelku, druhá věc je už v češtině studovat — řeknou si někteří Slováci a raději zůstanou doma. Ve skutečnosti se to ale až tak zásadně neliší. První týdny může být ještě někdo zmatený, ale po měsíci, nanejvýš po dvou, si češtinu osvojíte tak, že bedru jinak než „kýčel“ neřeknete a pažerák pro vás bude navždy „jícen“.
Spolužáci a kamarádi
První týdny na medicíně jsou pro spoustu prváků jedny z nejsociálnějších v jejich životě. Člověk jako by z ničeho nic pocítil náhlou potřebu v cizím městě rychle se obklopit novými lidmi a vytvořit si nové sociální kruhy. Někteří se více druží se spolužáky ze svého kruhu, jiní na koleji či na bytě, ale jedna věc je pořád stejná – nikdo neřeší, jestli jste Čech, nebo Slovák. Samozřejmě fakt, odkud pocházím, se nedal přehlédnout. Hlavně ze začátku mnoho Čechů zajímalo, proč jsem do jejich země přišel, a vůbec to nebylo myšleno špatně – mnoho Čechů je Slovenskem fascinováno v tom nejlepším slova smyslu. Budou se vás ptát na to, jaká je politická situace na Slovensku, jaké je slovenské zdravotnictví nebo jaká je situace národnostních menšin na Slovensku. Budou se rozplývat nad slovenskou přírodou a zároveň se s vámi spravedlivě rozhořčovat, když budete nadávat na všechno, co u nás nefunguje. Spíše než povýšenectví se dočkáte soucitu a podpory.
Z nějakých důvodů je také spousta Čechů fascinována slovenštinou. Budou se snažit mluvit slovensky, slovensky vás zdravit, a když řeknete něco obzvlášť libozvučného, s velkou chutí to zopakují. Ani to není potřeba brát špatně – slovenština pro ně často má jakýsi nádech exotičnosti, který mi trvalo dlouho pochopit. Jak mi jednou řekl kamarád: „…to jako by ani nebyla opravdová řeč, to je takové dětské žvatlání.“ O pár hodin později už na mě mluvil svou jedinečnou slovenštinou se směsí českého přízvuku a intonace Mekyho Žbirky.
Banky a telefon
Nesmíme však zapomínat na to, že Česko je přece jen zahraničí, a s tím se pojí ještě několik praktických komplikací. Tou hlavní jsou peníze. Ke smůle Slováků se Češi koruny jen tak brzy zbavit chtít nebudou, a nám tedy nezbývá nic jiného než si založit účet v české bance, což je záležitost pár minut, a zároveň se připravit na pravidelnou směnu peněz – pomoct s tím mohou služby jako Revolut. Naopak pozor je potřeba dát na podvodné směnárny, ale i na některé solidně vypadající banky, které nemají zrovna výhodné kurzy.
Pokud budete dlouhodobě trávit více času v Česku než na Slovensku, připravte se také na to, že vám slovenský operátor může začít účtovat speciální poplatky. Neplatí to ale u každého operátora, a pokud ano, vždy vás nejprve upozorní. Se zřizováním českého čísla tedy můžete počkat až na takovou SMS – některým totiž nepřijde ani za celou dobu studia.
Na závěr
Nesetkal jsem se zatím s žádným Slovákem, který by svého rozhodnutí jít studovat do Česka litoval. Atmosféra je nám zde extrémně přejná. Nikdy mi však nikdo za mou národnost nenadával ani se nade mne nepovyšoval. Navíc, kdo je Slovák a kdo Čech zde téměř nikdo ani nerozlišuje, tak moc se Slováci stali součástí místního studentského koloritu. Podstatná je také kvalita škol, která je nesrovnatelná. Samozřejmě, je to smutná vizitka pro naši zemi ale trápením se v budovách, kde se poslední větší stavební práce děly v osmdesátých letech, stav slovenského školství jen sotva vyřešíme.
