V našich životech se velmi často setkáváme s různými druhy očkování. Ať už se jedná o povinné očkování z dětství nebo očkování potřebné pro cestování nebo preventivní ochranu sebe a svých blízkých, je dobré mít přehled o tom, jak funguje.
Zejména v posledních letech se objevuje velké množství dezinformací a nepřesných či zkreslených informací ohledně negativních účinků očkovacích látek. Další oblastí, ve které se téma očkování skloňuje je současný nárůst nemocí doposud úspěšně potlačovaných vysokou proočkovaností populace.
V článku se dozvíš vše podstatné o mechanismech působení očkovacích látek, antigenech a druzích imunizace.
Mechanismy očkování
Mechanismus účinku očkovací látky dělíme na aktivní a pasivní. Podstatou aktivní imunizace je seznámení našeho imunitního systému s tím, jak vypadají patogeny proti kterým očkujeme na molekulární úrovni. Každá bakterie nebo virus mají na svém povrchu antigenní struktury, které náš imunitní systém dokáže rozeznat. Pokud je rozezná a vyhodnotí je jako cizorodé, započne imunitní reakce. Cílem je naše tělo onoho patogenu zbavit. Výhodou je to, že pokud se člověk nakazí opakovaně, imunitní systém antigeny rozpozná a aktivuje se téměř okamžitě. Má totiž vytvořené paměťové B i T lymfocyty, které pomocí tvorby protilátek a buněčné imunity dokáží infekci potlačit dříve, než by tomu bylo v případě člověka neimunizovaného (u něj aktivace specifické imunity trvá i několik dní). Oba typy těchto paměťových buněk mají dlouhou životnost, po kterou vydrží v krevním oběhu.
Antigen, kterým imunizujeme, můžeme získat různými způsoby. Lze vpravit usmrcený nebo oslabený (atenuovaný) mikroorganismus, který již nezpůsobí onemocnění, ale poskytne potřebné antigeny pro aktivaci imunitního systému. Další možnost je použít antigeny zcela syntetické.
Druhy protilátek
U pasivní imunizace vpravujeme v očkovací látce protilátky předem vytvořené. Tyto protilátky jsou buď alogenní, získané z jedince téhož druhu, tedy v případě lidského očkování člověka, nebo xenogenní, získané z jiného živočišného druhu.
Dále je můžeme dělit podle toho, jestli mají cílit na jednu konkrétní nemoc (monospecifické) a nebo jako substituční léčba při některých imunodeficitech (polyspecifické). Přímé podání protilátek je velmi efektivní v krátkém horizontu, kdy nemusíme čekat, až zafunguje specifická imunita (protilátky jsou dostupné v plazmě okamžitě), ale tím, že nedochází k tvorbě paměťových buněk, které mají velice dlouhou životnost, je doba účinku těchto vakcín vázána na dobu, po kterou vydrží podané protilátky v těle.
Dlouhodobá ochrana
Aktivní imunizace má výhodu v delší době účinku. Když se náš imunitní systém naučí dané protilátky sám vytvářet, dělá to po mnoho let. Například při očkování proti tetanu vydrží u zdravého člověka 10-20 let po očkování. Dokonce celoživotní ochranu získáme po očkování proti spalničkám nebo dětské mozkové obrně. Ochrana ale nevzniká okamžitě, imunitní systém se několik dní aktivuje, než začne požadované protilátky vytvářet.
Sezónní účinek
Účinek pasivní imunizace naopak nastupuje velmi rychle a může se tedy využít v případě, kdy na to, aby se stihla vytvořit imunita aktivní imunizací, může být již pozdě. A dále profylakticky (preventivně) například u osob, u kterých je vysoké riziko, že došlo k přenosu nákazy (například kontakt s nakaženým). Ochrana poskytnutá tímto typem vakcín je jen krátkodobá. Profylakticky se dá využít proti vzteklině. Dále také u rizikových skupin dětí proti RS viru 1x měsíčně v sezóně výskytu RS viru.
Rizikovost a jak na ni pohlížet
Očkovací látky, které se v dnešní době ve vakcínách používají, jsou velmi důkladně kontrolované a testované (v ČR kontroluje Státní ústav pro kontrolu léčiv – SÚKL), aby byla zaručena jejich nezávadnost.
Přesto u vakcín můžeme očekávat některé nežádoucí účinky. Lokálně se může objevovat otok, zarudnutí a bolestivost v místě vpichu. Mezi další nežádoucí projevy, které se mohou po očkování objevit, patří zvýšená teplota až horečka, bolest svalů a kloubů a bolesti hlavy. Po očkování je nutné vyčkat 30 minut pod dohledem lékaře, jelikož vzácně hrozí riziko anafylaxe. Velmi vhodný je následný dvoudenní klidový režim.
Celkově lze říci, že očkování je účinným nástrojem pro ochranu jednotlivců i celé společnosti před infekčními chorobami. Vyvolané mírné následné reakce jsou obvykle krátkodobé a nepříjemnosti spojené s nimi jsou nepoměrně menší než rizika spojená s onemocněním samotným.
Důkladné testování a kontrola vakcín zajistí jejich bezpečnost a účinnost, což je zásadní pro dosažení kolektivní imunity a prevenci masového šíření infekčních chorob. Očkování je tak významným krokem ve snaze o zlepšení zdraví a bezpečnosti celé populace.
