Ze studenta střední školy medikem

Čtvrťák na střední pro budoucího medika – to je necelý rok plný příprav a zdánlivě nekončícího učení a procvičování, zakončený kromě maturity i přijímacími zkouškami na vysněnou vysokou školu nás všech bláznů, kteří na ni kdovíproč chceme – lékařskou fakultu. Pamatuji si, že mi to slovo průběžně nahánělo hrůzu, upamatovávalo mě v různé více či méně reálné noční můry, také jsem na něj ale pomýšlel jako na školu, po jejímž absolvování budu dělat práci, která (teď se omlouvám za známé klišé) mě baví a dává mi smysl.

Mnozí mne varovali, že rozhodnutím jít na nejdelší obor, jaký lze pregraduálně studovat, jeden z nejtěžších, po jehož absolvování s oněmi čtyřmi vysněnými písmenky MUDr. jej ale vlastně ještě ani nebudu moci naplno vykonávat, mi skončí sociální i jakýkoli jiný život než ten školní.

Nezoufejte ale, a na škarohlídství těchto pochybovačů neberte ohled.

Začněme ale pěkně od začátku. Pro většinu z vás, kteří tento článek čtete, jsou přijímací zkoušky i třeba přihláška na vysokou pravděpodobně spíš velká neznámá z dálné budoucnosti. Měl jsem to taky tak. Na takového středoškoláka-maturanta, který si, nebožák, umanul studovat medicínu, se toho hned od září valí tolik, že by se ani Niagarský vodopád nemusel stydět. Škola se už pomalu začíná přeorientovávat na maturitu a vy tak máte pravděpodobně pocit, že nic jiného neexistuje. No a k tomu ještě ty přijímačky…

Jak tedy všechno zvládnout? Samozřejmě se to všechno hodně odvíjí od školy, kterou studujete. Zpětně jsem vděčný za to, že na gymnáziu, na které jsem chodil, do nás začali v seminářích z biologie, chemie a fyziky informace hustit hned zkraje v září, přičemž písemky na sebe také nenechaly dlouho čekat. Vaše učitele za to budete pravděpodobně nesnášet, do dalších měsíců to ale oceníte jako dobrý náskok v učení. A pokud vás do učení nenutí škola nebo přípravný kurz či doučování, zkuste si udělat sami takový rozvrh, co, kdy a jak dlouho se učit. Určitě to pomůže.

Rozhodně ale neříkám, že se musíte na přijímačky připravovat už od září. Každému to může vyhovovat jinak, já ale radím – začít brzy, ale hned zkraje to nepřehánět. Naučit se v listopadu periodickou tabulku nazpaměť je sice jistě bohulibá a záslužná činnost, s jistotou ale do měsíce nebudete vědět, že jste se kdy něco takového učili. V průběhu roku budete se spoustou z těchto nenaučitelných věcí a faktů přicházet do styku poměrně často, takže uvidíte, že v době maturity už možná budete většinu z těch 20 taktéž původně nenaučitelných vzorců biogenních aminokyselin tak nějak zhruba znát a doučíte se už jenom detaily.

Během roku si určitě průběžně vypracovávejte modelové testové otázky, učte se na maturitu, protože pokud maturujete z kterékoli dvojice z medicínského tria předmětů, tak se učením na maturitu už vlastně připravujete na přijímačky.

Za zatím nepředstavitelně dlouhý čas přijde maturita, vy (věřte mi, fakt) všichni odmaturujete, maturitu náležitě oslavíte, načež přijdou asi tak dva týdny volna. Tyto dva týdny jsou podle mnohých (i podle mě) nejdůležitější čas, ve kterém se většinou rozhodne o tom, jestli se dostanete, nebo ne. Jenže ono to nebude tak lehké. Většina spolužáků a kamarádů bude v tomto čase prožívat chvíle pomaturitní euforie spojené s nezřízeným požíváním omamných látek, někteří už budou dávno na dovolené kdesi na druhém konci světa.

Vy si ale řeknete – dva týdny přece nejsou zase tolik, nehodím měsíce příprav do koše. Za těch čtrnáct dnů se tedy doučíte to, co vám střední škola nedala, zopakujete, jestli fakt umíte periodickou tabulku, všech 20 aminokyselin a všechno ostatní. A jestli si na něco nebudete moci vzpomenout, tak co? Buď to v testu nebude, nebo ztratíte bod. Nebo dva. To ještě sen o medicíně nepřekazí. Tak už si jen sbalíte svačinu a pití, předepsaný Centropen 0,5 mm, a půjdete to napsat.

O pár dní později si většina z vás, jak věřím, přečte v e-přihlášce to kýžené slovo „Přijat/a“. Čekat vás budou 3 měsíce krásného volna.

A pak 6 let medicíny. Hrozných i krásných, ale 6 let, které z vás udělají člověka, který může jiným zachránit život. To budete cenit vy na sobě, také ale ostatní na vás.

Tak asi proto si to my všichni, masochisti, děláme.

 

Autor: Filip Dvořák, student 1. ročníku LF UP Olomouc